Obrázky z cest, malá úvaha o cestování

Kam pojedete až se léto zeptá?

Když si pověsíte na viditelné místo obrázek místa, které chcete navštívit, cesta se uskuteční dříve. To je dobře a bezproblémově fungující Feng-šuej rada, můžete si ji bez obav vyzkoušet 🙂
Přišli na to už také v řadě turistických oblastí a lákají návštěvníky: „Je tu krásně, kupte si obrázek, ať se sem vrátíte!“ – A ono to funguje! Spousta lidí se tak každoročně vrací na příjemnou dovolenou do míst, kde to zná, a z kterých si přiváží domů upomínky.
Ale funguje to i dopředu – pokud někam toužíte jet, pořiďte si obrázek toho místa a i když jste tam ještě nebyli, tato ‚upomínka‘ vás tam přiláká. Na tomto principu vlastně také fungují visionboardy – nástěnky snů.
Ale někdy nás obrázek přiláká tam, kam jsme ani zas tolik nechtěli. Krásně a výstižně to popsal spisovatel Alain de Botton v knize Umění cestovat:

„Jak snadno lze milého čtenáře proměnit v lovnou zvěř pomocí fotografií, jejichž přitažlivost uráží inteligenci: přeexponovanými obrázky palem, bezmračné oblohy a písčitých pláží. Jak pouhý pohled na fotografii palmy sklánějící se v tropickém vánku může být příčinou zdlouhavé a ničivě nákladné cesty.“

Ano, někdy se ženeme za něčím, co ve svém výsledku možná není až tak úžasné, místo abychom si užívali cestu k tomu cíli. A týká se to i toho cestování, s vidinou té pláže často míjíme krásy světa po cestě.

Cestování jako putování, jehož cílem je cesta sama.

Turistika je vynálezem posledních století a náš pohyb se stále zrychluje. Nemyslím teď na cesty služební, pracovní, povinné. Jde o cestování ve volném čase, pro půvab a zážitky z cest.

Možná se vám to také stalo – pobyt na exotickém místě, a pak, poslední den trocha zmatku, postávání na letišti a jiné drobné útrapy přesunů, a jste doma. Bez přechodu, bez návratového těšení. Bez toho abyste pozorovali jak se vynořuje známá krajina, známá místa, zatímco exotika cizích zemí ustupuje do mlhavějších vzpomínek.

Nejde tu už o cestování v pravém slova smyslu, jen o přesuny z místa na místo.
Málokdo už se zabývá přímo cestou. Vždyť i pobytové zájezdy jsou ve svém významu „pobyty“, jízda se nám ze zájezdu už vytratila. I při dlouhých přesunech – nejsou to přece „cesty“- se zabýváme svým místem v letadle, jak si natáhnout nohy a co si pustit do sluchátek.

Málokdo si uvědomí, která místa míjí, a už vůbec nikdo nechodí pozorovat letadla a snít o vzdálenostech které překonávají : kousek z knihy Umění cestovat /A. de Botton :

Z parkoviště vedle 09L/27R, jak je severní ranvej známa pilotům, vypadá 747 nejdříve jako zářivě bílé světélko, jako hvězda padající k zemi. Už dvanáct hodin je ve vzduchu. Za úsvitu odletělo ze Singapuru. Přeletělo Bengálský záliv, Dillí, Afghánskou poušť a Kaspické moře. Nabralo kurz přes Rumunsko, Českou republiku a jižní Německo a potom začalo klesat , tak jemně a pozvolna, že si sotva kdo z cestujících povšiml změny tónu motorů nad divokými šedohnědými vodami u holandského pobřeží. Přeletělo Londýn podél toku Temže, poblíž čtvrti Hammersmith se obrátilo na sever (tady se vysunuly klapky), otočilo se nad Uxbridgí a nad Sloughem vyrovnalo kurz. Dnes ráno bylo tohle letadlo nad Malajským poloostrovem, jehož jméno voní po tropickém ovoci a santalovém dřevě. A nyní, jen několik metrů nad pevnou zemí, jako by se na chvíli zastavilo, než svými šestnácti koly dosedne na asfalt.
Na sousední ranveji vzlétá A340 do New Yorku a – právě nad staineskou vodní nádrží – zatáhne podvozek a klapky, které už nebude potřebovat, dokud nezačne klesat nad bíle omalovanámi dřevěnými domy v Long Beach, vzdáleným tři tisíce mil a osm hodin cesty nad mořem a mraky.

Cestování začíná být zapomenutým uměním

Autor si v Umění cestovat klade otázky, co vede člověka k tomu, aby opustil známé prostředí, co při tom prožívá a jak by mohl být na svých cestách šťastnější a více z nich získat.

Je to skvělá kniha, s řadou kapitol, kde si každý může najít svou inspiraci.

Mně se velmi líbil oddíl „O uchopení krásy“, kde máme za průvodce Johna Ruskina. Ruskin na konci předminulého století věnoval velké úsilí projektu jak naučit lidi kreslit. Zdůrazňoval přitom, že to nemá nic společného s tím, aby se z člověka stal umělec. Věřil, že kreslení je nesmírně prospěšné, a to z toho důvodu, že nás učí vidět: nejen se dívat, ale také si všímat.
Popuzovala ho uspěchanost turistů, kteří za týden objeli vlakem celou Evropu. (Cookova cestovní kancelář měla tuto nabídku už od roku 1862.)  „Lidé neuvidí o nic lépe, když pojedou rychleji“.
Roztrpčoval ho problém, který přinesla, tehdy nová, fotografická technika lidem. Místo aby fotografováním doplňovali aktivní a uvědomělé vidění světa, používali ho jako náhrady, věnovali okolnímu světu méně pozornosti než dříve v důvěře, že fotografie jim automaticky zaručí jeho uchopení.

Je pravda, že když se pokusím nějakou scenérii nakreslit, tak, bez ohledu na kvalitu mého výsledku, si tuto krajinu či zátiší zapamatuji. A vždy, když se podívám na těch pár čar, vzpomínka vzplane mnohem jasněji než při pohledu na zcela věrnou fotografii. Ale většinou na kreslení nemám čas, musím běžet podívat se na něco dalšího. 🙂

A co vy, zkoušíte si někdy nakreslit co vidíte?

Pro praktické tipy jsem si vzpomněla ještě na úryvek z jednoho (už) klasika: Čtyři jezdci, jejichž zjevení vrhá stín na každý státem uznaný svátek jsou Bouře, Vítr, Plískanice a Cesta domů. (T. Pratchett: Zajímavé časy)

Tak jeďte opatrně 🙂

Milena Moudrá
Jsem architektka, konzultantka Feng-šuej a specializuji se na odstraňování únavy. Pomáhám lidem zařídit prostor tak, aby je podporoval v jejich cílech, a aby neztráceli sílu na zbytečných překážkách. Můj příběh najdete zde.>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.